Operační management a operační manažeři

Operace jako činnosti – každý pracovník, který odpovídá za využívání zdrojů k výrobě výrobků, je operačním manažerem. Operace jako funkce jsou tou částí organizace, která odpovídá za výrobu výrobků nebo poskytování služeb zákazníkům.

Historie operačního managementu

Skutečné základy operačního managementu však lze spojovat až s obdobím industrializace západní civilizace. Schroeder uvádí sedm hlavních přínosů potřebných pro jeho rozvoj:

1. Dělba práce – zvýšení kvalifikace pracovníků, minimalizace časových ztrát při změně činnosti.
2. Standardizace dílů – zaměnitelnost dílů, a tedy hromadná výroba.
3. Průmyslová revoluce – stroje nahrazovaly lidskou sílu.
4. Vědecké studium práce – školení pracovníků v nových metodách vedlo k nárůstu produktivity práce.
5. Mezilidské vztahy – dobré vztahy na pracovišti zvyšují produktivitu práce.
6. Rozhodovací modely – lineární programování nebo počítačové simulační modely.
7. Počítače – informační technologie díky svému výkonu představovaly revoluci ve výrobě, obchodu, skladech i na úřadech.

Operační manažeři

Rozhodující úkoly operačních manažerů jsou:

1. vyrábět výrobky nebo poskytovat služby, které naplňují očekávání a požadavky zákazníků,
2. účinně řídit zdroje, které mají pod kontrolou, což někdy představuje rozhodující hledisko, podle něhož vlastníci hodnotí práci manažerů.

Strategické řízení operací

Hillův model tvorby operační strategie: Definujte podnikové cíle (cíle – specifické, měřitelné, realistické, časově vymezené a cílené) » Určete marketingovou strategii (definujte cílové trhy, segmenty trhu a objemy prodeje) » Posuďte, jak si různé produkty vedou na trhu » Navrhněte nejvhodnější proces výroby těchto produktů » Zajistěte infrastrukturu na podporu zvoleného procesu.

Dimenze operační strategie

Matice účelnosti a účinnosti. Strategie pro dosažení vysoké účelnosti i účinnosti:

1. náklady – Fixní náklady – náklady na budovy, režijní mzdy apod. – se nemění. Variabilní náklady – náklady na materiál, variabilní mzdy jednotlivců apod. – závisejí na úrovni výkonu operačního systému.
2. kvalita – řízení kvality se projevuje externě i interně. Externě (účelnost) – když poskytujeme produkty v souladu s požadavky zákazníků, což vede ke konkurenční výhodě. Interně (účinnost) – důsledky se týkají shody se specifikacemi produktů, tj. správného provedení hned napoprvé; to je předpokladem nižších nákladů a vyšší účinnosti.
3. inovace – Produktová inovace – zdokonaluje parametry a vlastnosti již vyráběných výrobků nebo poskytovaných služeb. Procesní inovace – jde o snížení spotřeby materiálu, energií a osobních nákladů.
4. servis – konkurenční výhoda: vysokým stupněm spolehlivosti (dodržování přesných termínů dodávek), flexibility (schopnost pružně reagovat na změněné požadavky zákazníků).