Informace, údaje a data

Informace

Slovo informace pochází z latinského slova „informo“, které v překladu znamená předávání zpráv, oznámení, ale také znázornění či popsání něčeho. „Původně se informací rozuměla zpráva, údaj, číslo obecně. S rozvojem teorie systémů se pojem informace konkretizoval, přesto si zachoval i svůj původní význam a začal se používat v přesnějším smyslu pro označení zpráv, znalostí pozorovatele o systému a prostředí, ve kterém funguje.“[1] Autorka Švarcová definuje informaci jako „poznatek o určité skutečnosti, předmětu nebo jevu zachycený ve zpřístupnitelné podobě, využitelný při přizpůsobování člověka životnímu prostředí.“[2] Aby člověk mohl získat informaci, musí zachytit podnět z okolí, který se zaznamená v mozku, dále se subjektivně zpracuje a následně předá okolí. Každý příjemce vnímá zachycený impulz z okolí na základě jiných kritérií a znalostí, takže se výsledné představy v jejich myslích značně liší. „Informacemi jsou taková sdělení, která příjemce dokáže interpretovat, považuje je za pravdivá a dostatečně úplná a je kompetentní využít je v konkrétním čase a prostoru.“ [3]

Údaje

Informace je tedy údaj, který přijímající subjekt považuje za podstatný pro svou existenci, správně mu porozuměl, snaží se jej zapamatovat a na základě přijatého poznání uskutečňovat své bytí. Údaj lze považovat za informaci pouze tehdy, pokud obsahuje sdělení, kterému příjemce porozumí. V opačném případě lze konstatovat, že nešlo o informaci, ale o nejasný šum nebo nepochopený podnět z okolí.

Data

„Data jsou většinou chápána jako statistická fakta, nezávislá na čase. Odrážejí stav reality v určitém časovém okamžiku, a proto je nelze měnit. Lze pouze získat nová data o realitě v jiném časovém okamžiku. Smyslem zpracování dat je vytvořit informaci.“ [4] Na rozdíl od informace, kterou jednotlivci vnímají velmi subjektivně, data, jsou-li jednou obecně dána, za žádných okolností nevytvářejí individuální obraz ani se nemění.
„Údaje, data jsou sdělení, kterým subjekt nerozumí a nemůže je využít. Dokáže však rozlišit jejich syntaktickou stránku, jejich nositele, např. abecední a číselné znaky, grafy a tabulky.“ [5] Údaje a data mohou číst různá zařízení a mechanismy výpočetní techniky a v neposlední řadě také lidé, zatímco informace existují pouze ve vztahu k osobám. Údaj je v porovnání s informací ,,zkratkovité odborné označení pro čísla, text, zvuk, obraz, případně další smyslové vjemy, jako jsou čich a hmat.“[6] Manažeři potřebují pracovat s informacemi, na rozdíl od počítačů, které pracují pouze s daty a údaji. Na základě získaných informací se jednotlivec může rozhodnout pro určitou variantu, zatímco údaje a data manažerům rozhodování příliš neusnadní, protože platí obecně pro celou společnost.

Klasifikace informací

Autoři jednotlivých publikací uvádějí nespočetné množství klasifikací informací. Z tohoto velkého množství jsou uvedena pouze členění podle několika hledisek.
„Podle obsahu zobrazovaných procesů můžeme z pohledu manažera rozdělit informace na:

1. ekonomické,
2. neekonomické.“ [7]

Ekonomické informace se týkají ekonomických činností organizací; může jít o informace o nákladech, výnosech, tržbách, obratu, zisku, úvěrech, bankách apod. Neekonomické informace nesouvisejí s ekonomickou činností podniku a zaměřují se například na vybavení organizace stroji a zařízeními, výkonnost strojů a jejich přesnost.
„Podle původu informací využívaných při řízení ekonomických systémů můžeme informace rozdělit na:

1. vnější (externí),
2. vnitřní (interní).“ [8]

Externí informace mohou být organizaci volně dostupné; záleží jen na manažerech, z jaké oblasti je budou čerpat.
„Externí informace může organizace rozdělit na:

1. informace z průzkumu potřeb,
2. informace z průzkumu spotřebitelů,
3. informace z průzkumu výrobků.“ [9]

Potřebné informace z okolí podniku mohou manažerům poskytnout zákazníci prostřednictvím výzkumu individuálních požadavků, odběratelé, dodavatelé, ale také samotný trh prostřednictvím nabídky produktů.
Interní informace má podnik k dispozici v rámci probíhajících procesů, které vycházejí z vnitřní struktury podniku. „Jejich úkolem je zajistit informovanost pracovníků různých stupňů řízení o:

1. cílech,
2. programech,
3. stavu podnikových zdrojů,
4. průběhu příslušných procesů.“ [10]

„Podle postavení informací v systému řízení můžeme rozlišovat informace:

1. operativní,
2. taktické,
3. strategické.“ [11]

Operativní informace potřebují linioví manažeři při řešení běžných problémů, které vznikají každý den na pracovišti. Taktické informace jsou nezbytné na střední úrovni řízení organizace a zaměřují se na hledání způsobů a prostředků, s jejichž pomocí organizace dosáhne stanoveného cíle. Strategické informace jsou nejtypičtější pro vrcholový management, který prostřednictvím dlouhodobých úkolů formuluje a stanovuje strategii, jíž se bude organizace dlouhodobě řídit.
„Podle stupně agregace informací lze rozlišovat informace:

1. prvotní,
2. druhotné.“ [12]

Prvotní informace odrážejí skutečnou realitu konkrétních jevů a situaci, v níž daná informace skutečně vznikla a v níž proces skutečně proběhl. Prvotní informace potřebuje při své práci nejčastěji manažer na nejnižší úrovni řízení. Druhotné informace jsou odvozeny od prvotních informací. Průběh skutečností zachycují pouze zprostředkovaně.
Informace se z časového hlediska člení na informace „vztahující se k:

1. minulosti (ex-post),
2. budoucnosti (ex-ante),
3. přítomnosti (reálný čas).“ [13]

Informace ex-post se nejčastěji využívají ve statistice při zpracování statistických výzkumů za minulá období. Ex-ante jsou informace, které předpovídají budoucí stav; jejich prostřednictvím se sestavují plány na následující roky. Informace o přítomnosti zachycují aktuální stav.
[1] Euroekonóm. [on-line]. [cit. 24.4.2012]. Dostupné na internetu: https://www.euroekonom.sk/download2/diplomovka-teoria-manazment/Teoria-Diplomova-praca-Informacny-system-a-rozhodovanie.pdf
[2] Švarcová, I. – Rain, T. 2011. Informační management. Praha : Alfa. 2011. 183 s. ISBN 978-80-87197-40-0. s. 20.
[3] Povrazník, J. a kol. 2007. Celostní management. Žilina : Poradca podnikateľa. 2007. 540 s. ISBN 978-80-88931-73-7. s. 421.
[4] Švarcová, I. – Rain, T. 2011. Informační management. Praha : Alfa. 2011. 183 s. ISBN 978-80-87197-40-0. s. 23.
[5] Povrazník, J. a kol. 2007. Celostní management. Žilina : Poradca podnikateľa. 2007. 540 s. ISBN 978-80-88931-73-7. s. 420.
[6] Vodáček, L – Vodáčková, O. 1999. Management: Teorie a praxe v informační společnosti. Praha : Management Press. 1999. 291 s. ISBN 80-85943-94-8. s. 33.
[7] Jenčo M. – Vyhnal P. 2012. Informace a informační systémy. Poprad : 2008. 254 s. ISBN 978-80-88680-44-4. s. 18.
[8] Jenčo M. – Vyhnal P. 2012. Informace a informační systémy. Poprad : 2008. 254 s. ISBN 978-80-88680-44-4. s. 18.
[9] Dudinská, E. 1996. Manažerská informatika. Košice : IRISH PUBLISHING. 1996. 128 s. ISBN 80-967048-7-7. s. 20.
[10] Dudinská, E. 1996. Manažerská informatika. Košice : IRISH PUBLISHING. 1996. 128 s. ISBN 80-967048-7-7. s. 15.
[11] Jenčo M. – Vyhnal P. 2012. Informace a informační systémy. Poprad : 2008. 254 s. ISBN 978-80-88680-44-4. s. 20.
[12] Dudinská, E. 1996. Manažerská informatika. Košice : IRISH PUBLISHING. 1996. 128 s. ISBN 80-967048-7-7. s. 22.
[13] Hapáková, A. 2008. Informační systémy pro management. Prešov : DATAPRESS. 2008. 60 s. ISBN 978-80-967289-4-7. s. 8.