Často kladené otázky z oblasti telekomunikací

Jaké funkce plní pošta a telekomunikace ve společnosti?

Pošta a telekomunikace plní pro společnost významné funkce v:

Informačním systému – informační funkce spočívá ve vytváření komunikačních cest, které umožňují překonávat prostorové vzdálenosti mezi jednotlivými částmi státu a slouží k jejich vzájemnému informačnímu vyrovnávání a sjednocování, tj. jde vlastně o vytváření předpokladů k prostorové integraci státu,
Přepravním systému státu – zajištění přepravy informací na fyzicky objemných médiích, přepravy předmětů nebo zboží, případně také hromadné přepravy osob,
Peněžním systému – významný podíl na manipulaci s oběživem, a to v rámci platebního styku (poukázková a šeková služba), obstarávatelských činností (inkasní služba, důchodová agenda apod.) a bankovnictví (poštovní banka, poštovní spořitelna),
Sociální politice – zdůrazňuje se úroveň či počet pracovních příležitostí. V mnoha státech patří subjekty působící na poštovních a telekomunikačních trzích k největším zaměstnavatelům, případně druhotně vytvářejí vysoký počet pracovních příležitostí v elektronickém a navazujícím průmyslu,
Regionální politice – v současnosti se celosvětově projevuje tendence k přetváření místních a regionálních struktur, a to jak z hlediska správy, tak z hlediska některých účelových funkcí. Souhrnně lze hovořit o integraci, jejímž cílem je věcná a ekonomická činnost.

Univerzální služba je soubor poštovních služeb, které je poskytovatel univerzální služby povinen trvale poskytovat v přístupových a kontaktních místech za stejných podmínek, v určité kvalitě a za přijatelné ceny všem uživatelům každý pracovní den, přičemž musí zajistit alespoň jedno vyzvednutí a jedno doručení denně.

Co rozumíme pojmem univerzální služba?

Univerzální služba je minimální soubor služeb, které jsou dostupné v určité kvalitě na celém území státu všem koncovým uživatelům bez ohledu na jejich geografickou polohu a za přijatelnou cenu.
Předmětem univerzální služby podle zákona č. 610/2003 Sb. o elektronických komunikacích jsou tyto povinnosti:

Poskytování veřejné telefonní služby v pevném místě připojení k síti včetně faxového přenosu informací a přenosu dat přenosovými rychlostmi umožňujícími funkční přístup k internetu s přihlédnutím k převládajícím technologiím používaným většinou uživatelů a technické proveditelnosti.
Pravidelné poskytování alespoň jednoho úplného telefonního seznamu účastníků v elektronické nebo tištěné podobě, případně v obou podobách podle volby účastníka, pravidelně aktualizovaného alespoň jednou ročně; úplný telefonní seznam obsahuje údaje o všech zveřejněných účastnících veřejných telefonních služeb.
Zajištění přiměřené dostupnosti veřejných telefonních automatů.
Poskytování bezplatného a nepřetržitého přístupu k číslům tísňového volání včetně jednotného evropského čísla tísňového volání 112, a to i z veřejných telefonních automatů bez použití jakýchkoli platebních prostředků.
Poskytování a provozování alespoň jedné úplné informační služby o telefonních číslech.
Zajištění přístupu k veřejně dostupným telefonním službám pro zdravotně postižené uživatele a přiměřené dostupnosti veřejných telefonních automatů s bezbariérovým přístupem a zvláštním vybavením.

Co rozumíme pojmem infrastruktura?

Pojmem infrastruktura rozumíme odvětví a instituce, které jsou nezbytným předpokladem pro zajištění plynulého chodu vlastní výroby v zemi (např. doprava, pošta a telekomunikace, energetika, vodní hospodářství, školství, zdravotnictví). Z metodického hlediska se infrastruktura dále člení na výrobní (např. doprava, energetika, pošta a telekomunikace) a sociální (např. školství, zdravotnictví). Existuje však více definic pojmu infrastruktura, např.:

Nurske definuje infrastrukturu takto: „ … poskytuje služby jako základ pro jakoukoli výrobu … a jedná se o rozsáhlé a nákladné instalace …“
Hirschmann a Biehl uvádějí, že „ …. infrastruktura je kapitál, který poskytuje veřejné služby … “
Diamond a Spence uvádějí: „ … infrastruktura je společný a integrující základ ekonomické činnosti … “
Velká ekonomická encyklopedie uvádí následující definici pojmu: „ … zařízení a instituce, které vytvářejí nezbytné předpoklady pro celkové fungování a rozvoj ekonomiky, zejména její výrobní sféry … “

Všechny uvedené definice však obsahují čtyři charakteristiky, a to:

Kapitál s integrující úlohou
Společnou podstatu – podporu ekonomických činností (přímou a nepřímou)

Jaké jsou determinanty poptávky v poště a telekomunikacích?

Změny ve vlastní ekonomice,
Potřeby a požadavky spotřebitelů,
Ceny služeb,
Ceny komplementárních výrobků a služeb ve vztahu k poštovním a telekomunikačním službám,
Dostupnost a kapacita alternativní přenosové techniky,
Podmínky přístupu spotřebitelů a různorodost způsobů doručení.

Poptávka v poště a telekomunikacích má své specifické rysy:

Je silně časově závislá na spotřebiteli či uživateli a nabídku spojení nelze skladovat,
Je proměnlivá v čase, což vyplývá z náhodného charakteru chování účastníků,
Roste v závislosti na počtu připojených účastníků sítě.

Co je to kmitočtové spektrum?

Kmitočtové spektrum je nenahraditelný přírodní zdroj, který má ze své podstaty mezinárodní charakter a je vlastnictvím celého lidstva. Na rozdíl od jiných přírodních zdrojů má některé specifické vlastnosti:

Kmitočtové spektrum jako přírodní zdroj se využívá, ale nespotřebovává. Nevyužitá nebo neefektivně využívaná část spektra znamená jeho plýtvání. Příkladem plýtvání kmitočtovým spektrem je jeho přidělování systémům, které lze provozovat i pomocí jiných alternativních systémů, nebo nevhodná volba kmitočtu pro danou službu,
Žádný ekonomický ani politický subjekt nemůže využívat spektrum pouze podle vlastního uvážení. Docházelo by ke vzájemnému rušení. Správa kmitočtového spektra vyžaduje pevné přidělení jeho částí různým službám,
Spektrální prostor jako přírodní zdroj může být znehodnocován znečištěním, např. průmyslovým rušením. Proto je nutné přijímat přísná opatření na jeho ochranu (šíření vln; rozhlas, TV, telefon… omezené části spektra; správa spektra – Telekomunikační úřad).

Co představuje cenový model FAC

Metoda plně alokovaných nákladů – cenový model FAC – FAC = Fully Allocated Costs – připouští plnou úhradu nákladů operátora, které souvisejí s propojením a které mu vznikly v minulosti, bez ohledu na to, zda jsou tyto náklady přiměřené, či nikoli.
Základním předpokladem této metody je rozpočítání všech nákladů operátora na předpokládaný objem minut. Tím se dále získá určitá částka připadající na 1 minutu, kterou začne operátor požadovat od jiného operátora za ukončení 1 minuty hovoru ve své síti. Je zde však 1 problém – jak se mají náklady počítat? Mají se započítat historické náklady v cenách platných v době jejich vynaložení? Nebo současné ceny, tj. ceny, za které by bylo možné dosáhnout stejného řešení nyní atd. Podstatnou vlastností této metody je také to, že se nezabývá správností parametrů dosaženého řešení ani efektivností či neefektivností vynaložených investic a všechny je najednou zahrnuje do celkového součtu výsledných cen. Hlavním nedostatkem metody FAC je nedostatečná definice toho, co všechno se má započítat do „plně alokovaných“ nákladů. Obecně se berou v úvahu přímé i nepřímé náklady, které jsou společné i pro další služby poskytované daným operátorem a které lze určitým způsobem rozpočítat.

Cenová diskriminace

Cenová diskriminace je cenová strategie, jejímž prostřednictvím výrobce sleduje maximalizaci zisku tím, že prodává produkty různým skupinám spotřebitelů za různé ceny. Důvodem jsou jejich rozdílné poptávkové funkce.
Výrobce může cenovou diskriminaci použít, jsou-li splněny tři podmínky:

trh musí být nedokonalý, což znamená, že poptávkové funkce po produktech konkrétního výrobce jsou klesající,
na trhu musí existovat různé skupiny spotřebitelů s různými poptávkovými funkcemi,
výrobce musí být schopen tyto skupiny spotřebitelů rozpoznat a účtovat jim různé ceny.

Strategie cenové diskriminace rozděluje produkt mezi několik skupin spotřebitelů s různými poptávkovými funkcemi a zároveň umožňuje spotřebitelům s nižšími příjmy kupovat produkty, které by si jinak možná nemohli dovolit.
Všechny tři podmínky cenové diskriminace jsou splněny také na trzích elektronických komunikací, respektive elektronických komunikačních služeb. Operátoři proto mohou z hlediska ekonomické teorie uplatňovat principy cenové diskriminace.